Bankovní sektor se aktivně snaží o integraci technologií umělé inteligence, a to především kvůli jejich velkému potenciálu zvyšovat provozní efektivitu, zlepšovat služby zákazníkům a optimalizovat interní procesy. Naproti tomu aplikace AI v bankovním sektoru vyvolává řadu právních otázek, které vyvolávají potřebu věnovat jim pozornost a vytvořit vhodný právní rámec. Umělá inteligence je užitečná při analýze mnoha údajů týkajících se dlužníků pro správné posouzení úvěru, čímž se snižuje možnost nesplácení. Systémy založené na umělé inteligenci odhalují podvody při transakcích se zákazníky v reálném čase, čímž zajišťují mnohem bezpečnější finanční transakce při nejvyšších rychlostech. AI se používá k analýze potřeb zákazníků, aby jim mohla nabízet finanční produkty a služby přizpůsobené jejich potřebám. Tato služba umožňuje automatizovaným systémům poskytovat poradenství v oblasti investic a správy majetku, což umožňuje, aby tato služba byla dostupná širokému okruhu zákazníků. Bankovnictví využívá umělou inteligenci mnoha způsoby, včetně zpracování obrovského množství osobních údajů týkajících se zákazníků. Je třeba přísně dodržovat právní předpisy o ochraně údajů. Například v Evropě existují požadavky spojené s nařízením GDPR a podobné režimy existují i jinde. Umělá inteligence musí být používána zejména v souladu s etickými normami: zaprvé pokud jde o transparentnost používaných algoritmů a zadruhé, aby se při rozhodování zabránilo předpojatosti. Umělá inteligence může otevřít významnou cestu pro inovace a vylepšení bankovních služeb. V tomto směru je však zapotřebí jasný právní rámec, který by reguloval využívání dat, zajišťoval ochranu spotřebitelů a zamezoval možnému zneužití vyplývajícímu z využívání umělé inteligence v bankovnictví. Takový správný právní rámec pomůže maximalizovat potenciál UI v bankovnictví a zároveň minimalizovat rizika, čímž pomůže udržet důvěru zákazníků.