Umělá inteligence nachází každým dnem širší uplatnění v psychologii a přichází s novými přístupy k diagnostice, léčbě a výzkumu psychologických poruch. Začlenění umělé inteligence do psychologické praxe však také vyvolalo několik právních otázek týkajících se důvěrnosti, etiky a odpovědnosti. Dokáže analyzovat řeč, výrazy obličeje a vzorce chování a identifikovat tak rané příznaky duševní poruchy. Aplikací UI na data o pacientech může navrhnout personalizovaný léčebný plán s ohledem na anamnézu pacienta, reakce na předchozí léčbu a genetické informace. Telepsychologie poháněná umělou inteligencí umožňuje provádět sezení na dálku, přičemž v reálném čase bude průběžně analyzovat data ze sezení, aby bylo možné odhadnout pokrok a v reálném čase upravit terapeutický přístup. Umělá inteligence pomáhá analyzovat velké objemy psychologických dat z výzkumu, aby bylo možné pochopit obecné trendy a přijít s novými léčebnými postupy. Osobní a citlivé údaje pacientů je samozřejmě třeba chránit vzhledem k požadavkům právních předpisů na ochranu osobních údajů, jako je GDPR. Je třeba upravit otázky odpovědnosti v případě diagnostických nebo terapeutických chyb učiněných na základě analýzy dat AI. Například zavádění UI do praxe by mělo probíhat v souladu s profesními etickými normami, jako je potřeba lidského dohledu a zachování odborné způsobilosti psychologů. Proto je třeba vypracovat zvláštní právní předpisy týkající se používání UI v psychologii tak, aby byly dodrženy všechny aspekty lékařských norem a právních předpisů. Využívání UI v psychologické praxi je velmi slibným směrem, který umožňuje výrazné zlepšení kvality a dostupnosti psychologické péče. Samotné použití UI však musí být plně zváženo z právního a etického hlediska, aby bylo možné využít plný potenciál UI. Vypracování jasných regulačních mechanismů a norem usnadní bezpečné, účinné a etické využívání UI v psychologii a zároveň ochrání práva a zájmy pacientů.